,,Už šeří se a fouká a vítr si píseň brouká ...Martine sviť lucernou ať můžeme kráčet za tebou." Za zpěvu písní kráčeli jsme 11.11. podvečerem a doufali, že nás potká to štěstí potkat svatého Martina na jeho bílém koni. Skutečně se z šera vynořil jezdec na koni, který si na cestu svítil lucernou a po naší pokorné žádosti se rád rozdělil nejen o své světlo, ale i o poklad ukrytý v truhle pod stromy. Dělili jsme se v duchu Martinova odkazu a odcházejíce do svých domovů si ještě broukali písničku ,,moje malé světélko, chci aby svítilo..."